RECENZE

Rozhovor vyšel na Securitymagazin.cz

Vložte svůj text...Kancléře tří prezidentů a jeho syn v knize vzpomínají: Na osudovou cestu delegace do Moskvy chtěl Svoboda zapomenout. Bití mokrými ručníky mělo přinutit Čechoslováky k poslušnosti

Paměti Dra. Ladislava Nováka, kancléře tří prezidentů po letech opět vycházejí, navíc obohacené o vzpomínky jeho syna, kterak si tátu pamatoval v soukromém i profesním životě. V mnoha ohledech staví autor i spoluautor dogmaticky zažité události do nového světla, a odbourává tak informační embargo, které se kupříkladu vztahovalo na osudovou cestu naší delegace do Kremlu po srpnu 68. Ponížení, blamáž a ostuda z cyklu naše slavné prohry. To vše se dočtete v publikaci Kancléř tří prezidentů, která by neměla chybět v knihovně každého zájemce o československou historii.

Kancléř prezidenta neoplývá výjimečnými pravomocemi, nemůže předkládat zákony, měnit ústavu či doplňovat státní symboly. Jeho roli můžeme z dnešního hlediska, stejně jako tenkrát, chápat jako úřednicko-manažerskou, jelikož Kancelář prezidenta republiky je organizační složkou státu. Kancléřovu úlohu ocení až dějiny, pokud se tedy o své vzpomínky podělí, protože on je tím člověkem, který je hlavě státu nablízku v časech dobrých a zlých. Dr. Ladislav Novák měl to štěstí, že působil jako kancléř hned u tří prezidentů, Antonína Zápotockého, Antonína Novotného a Ludvíka Svobody, s Gustavem Husákem se rozešel ve zlém. My, čtenáři, máme zase to štěstí, že po sobě zanechal psané paměti, které opětovně oživil a obohatil jeho syn Jiří.

Kdy Vás to napadlo, že znovu vydáte a informačně doplníte knihu Kancléřem tří prezidentů?

Nosil jsem to v hlavě delší dobu, ale teprve, když jsem ležel hospitalizován v Motole a sledoval v televizi dokument Rudí prezidenti, řekl jsem si, že tu knihu musím vydat znovu a doplněnou o mé vzpomínky na tátu.

Pokud jsem četl správně, tak za zachránce Františka Kriegla, který měl původně v Moskvě zůstat vězněn, jelikož odmítl podepsat, se dá považovat váš otec.

Ano, je to pravda, aspoň tak mi otec líčil ten sled událostí. Někdy je to náhoda, v kombinaci s faktorem být ve správný čas na správném místě a pak také odvaha se rychle rozhodnout. V knize je ta anabáze vysvětlena.

Váš tatínek působil, jak již bylo řečeno také u prezidenta Novotného, o němž se traduje, že byl vášnivým karbaníkem. Vzpomenete si v souvislosti na nějakou událost?

Jednou o půlnoci zazvonil u nás doma na Molochově (Letná pozn. redaktora) telefon, všichni jsme se vzbudili a báli se, co se to děje. Pro tátu poslali služební auto, aby jel na Hrad. Až nazítří jsme se dozvěděli, že soudruha prezidenta Novotného svrběly prsty a potřeboval někoho k mariáši. Tím byl známý.

Váš otec byl po moskevské anabázi v podstatě odejit ze strany i z funkce a stal se persona non grata. K čemu tam tedy došlo? Obecně se ví se, že jednotou československá delegace zrovna neoplývala

Ano, jeho osud na pozici kancléře se lámal právě v Moskvě, kdy se otec postavil na stranu prezidenta Svobody, který ho potom, paradoxně vyhodil, aniž by mu to řekl. Svoboda se už při odletu divil, že letadlo do Moskvy mělo mezipřistání v Bratislavě, kde se připojili k delegaci Husák, Bilak a další. Ti pak vytvořili partu spiklenců, kteří dělali již v Kremlu rozhodující separátní schůzky, při nichž bez mandátu rozhodovali o budoucnosti země.

Když jste zmínil separátní schůzky, v knize jste nakousl, že část delegace byla bita mokrými ručníky. Mokrými pro to, aby se nedělaly modřiny. Myslíte, že by Sověti vztáhli ruku i na hrdinu Sovětského svazu generála Ludvíka Svobodu?

Na toho si troufám tvrdit, že ne. Chovali ho ve velké úctě. Ale mého tátu a další prý zbavovali idejí a osobní svobody. Táta o tom v pamětech nepsal, ale já už to nemohl v sobě dál nosit, protože tato informace, stejně jako další jiné v knize, mění pohled na události. Jen si to srovnejte! Na venek je v Moskvě vítaly davy, pořádaly se oficiality, ale jakmile se uzavřel Kremelský palác, šířil se strach, panika, bezmocnost a rodila se nenávist.    

hodnocení prof. Jiřího Kociana

Osobnost Dr. Ladislava Nováka je dnes známa spíše historikům a pamětníkům pohnuté historie Československa 50. a 60. let. L. Novák vykonával v letech 1953-1968 významnou funkci vedoucího Kanceláře prezidenta republiky, a to za prezidentů Antonína Zápotockého, Antonína Novotného a Ludvíka Svobody. Ve svých vzpomínkách analyzuje a hodnotí z pozice prezidentského kancléře řadů událostí, které ovlivnily a proměňovaly výrazně historii našeho státu, a které prožíval s velkým pracovním nasazením i osobním zaujetím v blízkosti tří prezidentů. Ve svém životě se setkal i s řadou dalších známých představitelů minulého režimu, setkal se však i s těmi, kteří vnímali Československo jako podřízený stát, kterému je možné diktovat jeho osud. L. Novák hodnotí s odstupem a na základě ne vždy lehkých životních zkušeností vývoj a proměny doby. Neusiluje o odborný historický výklad řady více známých nebo dosud méně neznámých dějů prvního dvacetiletí komunistického státu. Jeho vzpomínky lze hodnotit zejména jako cenné osobní svědectví, které přibližuje nejen tíživá 50. léta či nadějná 60. léta, ale i samotné hlavní aktéry jeho vzpomínek - prezidenty - a jejich blízké politické okolí či rodinné zázemí. Činí tak i na základě drobných každodenních avšak důležitých postřehů či reflexí různých osobních vlastností a motivací postojů, konání a rozhodování protagonistů svého vyprávění. L. Novák se nevyhýbá řadě kritických vymezení vůči "svým" prezidentům, ale neodsuzuje je. Snaží se spíše, aby čtenář pochopil, proč a v čem mnohdy jako politici či lidé zklamali, mýlili se a nedokázali překročit stín poslušných či disciplinovaných komunistických funkcionářů. Takové svědectví může podat nejlépe přímý účastník často dramatických událostí, z nichž až se zatajeným dechem lze pročítat zejména vzpomínky na první dny sovětské okupace Prahy a Československa či na nepřátelskou atmosféru při jednáních o moskevském protokolu v Kremlu v srpnu v roce 1968. Paměti Dr. Ladislava Nováka jsou cenným příspěvkem do oblasti memoárové literatury a skýtají řadu zajímavých a důležitých poznatků a poučení nejen historikům ale i širšímu okruhu čtenářů. Jsou obohaceny a uvedeny osobními vzpomínkami jeho syna Jiřího Nováka, vzpomínkami na otce, na kterého zůstává právem po celý život hrdý a je inspirován jeho statečným životním postojem a příběhem.

Jiří Kocian

Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., 29. 4. 2019